Opravy:

Každá škodovka potřebuje občas něco opravit a ani gardofka není vyjímkou. První opravou byla pologenerálka motoru v v roce 1998. Motor skládal asi ve fabrice asi franta kterej byl den předtím na pitce a nějak nevystihnul toleranci kol zubového olejového čerpadla a pod sání oleje dal papírové těsnění, což mělo za následek, že olej místo toho aby tekl kudy měl tak se spokojeně vracel cestou nejmenšího odporu kolem kol zpátky do sání. Výsledek: malý mazací tlak a po ohřátí oleje při dvojce 90 do kopce a následném vyřazení se motor zadřel na volnoběh. Všechny ojnice byly doslova přiletovány na kliku, ale vzhledem k tomu, že se motor zadřel na volnoběh tak ojnice neutrpěly újmu. Po přebroušení kliky a výměně pánví motor šlapal dál.

Další opravou byla v roce 1999 na vánoce oprava karoserie, poté co jsem se jel pochlubit přítelkyni s přístrojovkou "ve dřevě" a cestou bylo kluzko víc než jsem čekal a lehce sem políbil svodidla. Vodnes to levej přední blatník hrnec na světlo malinko byl křáplej  kufr a kapota a to nejhorší zadní blatník.....když sme se s tatíkem pustili do tý výměny a sundali ho tak sem najednou koukal že mi chybí půlka auta. Bohužel blatník na Garde už se prej (cituji) "milion let nedělá" (konec citátu), takže mi nezbylo než vzít zavděk blatníkem z Rapida. Je sice malinko jinej ale je to naštěstí až v té části pod linkou falcu a ja mám Gardovácký dlouhý nárazníky tak se to díkybohu skoro ztratí.

 

 

V dubnu 2002 se opět potýkám s přidřeným motorem. Po dojezdu na křižovatku se rozsvítilo naprosto bezdůvodně mazání a tak jsem vsadil na poruchu baroskopu..po ujeti cca 1000m jsem podle zvuku zjistil, že baroskopem to opravdu nebylo.Jsem zvědav co se stalo, už se nemůžu dočkat až ten motor otevřu. Zatím jsem pro nouzové ježdění dal motor, kterej tatík vyndal z auta protože už byl odježděněj a čekal na generálku. Žádná velká výhra to není, klepe (možná jen pístní čep, ale kdoví), na volnoběh sem ho naučil mazat až po výměně filtru a oleje (motor stál šest let a místo oleje v něm byla neidentifikovatelná černá hmota oleji dost nepodobná, která asi ucpala původní filtr) a má excelentní spotřebu oleje 3l/1000km, protože má na dvou válcích popraskaný kroužky.

     

Statrej motor sem rozebral a kromě popraskaný a vytrhaný kompozice na pánvích mu nebylo nic. Příčinou proč přestal mazat byl pravděpodobně netěsnící sací koš.Klice nebylo nic, nemusela se ani přebrušovat. Po výměně všech ložisek jsme s otcem motor složili a šup s nim do auta. Momentálně (srpen 2002) má najeto 2500 km a je ve výborný formě. Malinko mě zlobí, že při startování svítí mazání dýl než jsem byl zvyklej, ale prej je to tím, že je novej baroskop. Docela sem si udělal, radost když jsem konečně vytáhnul Gardofku na delší štreku od tý doby co mám pětikvalt. Na Jihlavskej sraz jela jako víno. Ač sem auto nijak nešetřil (mimo obec když to šlo 120-140 km/h) tak spapalo pod 7 litrů na sto kilometrů.

Vzhledem k tomu, že rozčapení zadních kol už začínalo bejt neúnosný, musel jsem se dokopat k výměně zadní nápravy. Vyhrabal jsem v garáži již zrepasovaný příčný ramena. Otec mi vyztužil podelný a v sobotu 13 dubna  jsme nápravu namontovali do auta. Vyměnil jsem při té příležitosti i zadní pružiny za rapiďácký. Auto se vzadu hodně zvedlo, mezi pneumatikou a rantlem podběhu je víc nez 10 centimetrů. Doufám že si to ještě sedne. Po namontování jsme zjistili že auto strašlivě houpe jakmile je motor v záběru. Našli jsme chybu v poloosách trerý měly úpolně vyrachtaný homikineťáky. Po výměně kloubů se auto uklidnilo a tak už zas můžu jezdit s gardofkou do školy.

Abych nezakrněl taxem si ještě tradičně vyměnil spojku. Už mě nebavilo měnit lamelu každých 10 000 km a proto jsem změnil přítlačák a setrvák za větší (z původních 180 na 190 mm). Spojka bere krásně už se na křižovatkách nerozjíždím jak s automatem.